Misijní středisko Dobrá

Pomoc v roce 2010

V roce 2010 se nám podařilo se skautkami z Dobré zabalit a poslat 5 balíků. Dva na známé adresy do Etiopie, dva do Indie a jeden nově Misionářkám lásky na Haiti.

Děkujeme všem, kdo nám pomáhají tuto pomoc posílat

 Zastavení nad nákupním košíkem

Jedno nákupní setkání v roce 2010 bylo pro mne bylo něčím nezapomenutelné a zvláštní. To když jsme s manželem nakupovali věci pro misie v Tescu a u pokladny se postavili s vrchovatým, nebo spíše přeplněným vozíkem do řady, kde na místě pokladní seděl mladý chlapec. V duchu jsme jej litovali, že právě on bude muset zvládnout takovou fůru věcí, kde je potřeba přepočítat 60 vanilkových, 60 kakaových, 60 banánových pudinků, 50 jahodových, 50 oříškových, 50 meruňkových müsli tyčinek, 75 kartáčků na zuby atd... Míváme špatné zkušenosti, že se na nás většinou zlobí nejen zákazníci za námi, ale i pokladní bývají nevrlé. Ani se jim někdy nedivím, ale tenhle mladík vypadal docela usměvavě a hned se s námi dal do řeči. K čemu prý potřebujeme takové množství tak rozličných věcí? Když mu to manžel trošku objasnil, mladík se rozzářil ještě víc a sdělil nám, že je brigádník, který studuje na vysoké škole zahraniční a ekonomické vztahy a jeho oborem jsou právě země třetího světa. Se zájmem rozpoutal diskusi o tom, zda je "rozumné" mít tolik dětí, když "na to nemají" a pak jsou nešťastní... A my mu vyprávěli zkušenosti naší kamarádky Gonxche a srovnávali stresy, pohodu, napětí, sobectví, přátelství,... u nás a třeba v Etiopii. A když jsme se při placení loučili, mladík nám podal ruku a řekl, že takhle se nad situaci v zemích třetího světa ještě nikdy nezamýšlel. A že po dnešku už si nebude tak jistý, zda jsme my se svým uhoněným stylem života a s touhou mít všechno opravdu šťastnější. Měli jsme z toho s manželem radost a při odchodu jsme se ještě museli ohlédnout a zasmát, neboť starší pán, který celou dobu trpělivě stál ve frontě za námi, se mladíka se zájmem zeptal: "Kam že to všechno posílají a co s tím dělají?..." Třeba tato debata o lidském štěstí v bohatství, či chudobě, pokračovala u pokladny v Tescu ještě nějakou další chvíli. A i když můžeme mít názor na to, co je vlastně štěstí, každý jiný, nás moc potěšil dopis od sestřiček z Jimmy, které nám napsaly, že na vánoční besídku chtěly dětem udělat radost něčím neobvyklým. Podařilo se jim to díky našim pudinkům, které všem moc chutnaly. Dokonce nám z této besídky poslaly fotografii.

Vzácné setkání

Léto roku 2010 bylo pro naše pomocníky ze skautského oddílu bohaté nejen táborem, ale i několika skautskými svatbami. A to se promítlo i do života misijního střediska. Vždyť např. odmaturovat, složit zkoušky, pak připravit tábor a několik vtipných uvítání pro novomanžele, to zabere dost času. Proto jsme se k balení balíků pro misie dostali až na začátku září.

Před tím jsme ještě měli možnost navštívit naši kamarádku Nastěnku, nyní misionářku lásky Matky Terezy sestru Gonxche, která byla na pár dní na Slovensku. Kromě velkého duchovního povzbuzení nám stihla povyprávět i o těžké situaci misionářek lásky v Indii a na Haiti.  

Ohlédnutí za rokem 2009

V roce 2009 jsme začali mít v našem misijním středisku malý problém - kdy se společně sejít k balení balíků. Většina šikovných spolupracovnic - skautek se totiž rozjela na vysoké školy po celé republice. A protože na zabalení dvou balíků je dobré mít 6 - 8 lidí a z toho ještě aspoň dvě, které umí obstojně anglicky, trvalo nám letos nějak déle, než jsme našli společný termín a dali se do práce.
 

Když jsme začínali před desíti lety, společná příprava dvou balíků nám trvala až neuvěřitelných 6 hodin! Dnes jsme tak sehraní a každý zná svůj úkol, že stejné balíky jsme schopni zvládnout i za 3 hodiny. Možná Vám to připadá stále dlouho, ale věci na misie se balí trošku jiným způsobem, než jsme zvyklí u balíků, které posíláme svým známým. Jednak se všechno zboží, které by mohlo štěrkat, nebo nějak chrastit, musí stáhnout k sobě a zabezpečit tak, aby žádný zvuk nebudil podezření celníků. Také všechny potraviny, kterým by se mohly protrhnout papírové obaly je potřeba pevně zabalit a přelepit do igelitových sáčků. Od doby, kdy jsme sáček s krupicí nechaly ležet v balíku hned vedle mýdel na praní si hlídáme i rozložení aromatických věcí vzhledem k potravinám. Krupice totiž načichla vůní mýdla a musela se vyhodit.
 

Svůj úkol při misijní pomoci má i naše nejmladší světluška Kačka, která má na starosti uložení léků. Protože Acylpyriny a Paraleny jsou baleny v krabičkách vždy jen po jednom plátu,zabraly by v balíku kus místa. Proto Kačka uloží 3 až 4 pláty do jedné krabičky a tím nám ušetří spoustu místa. Když máme všecno správně uložené, zašijeme vše do deky, igelitového pytle, látkového pytle, odešleme a pak už se těšíme na odpověď.
 

V roce 2009 se nám takto podařilo odeslat 5 balíků. Dva do Indie a 3 do Ethiopie. Že došly v pořádku balíky, které jsme poslali v létě, nám již setřičky ve svých dopisech potvrdily. Dva balíky, jsme ale posílali až těsně před Vánocemi, tak u těch si ještě chvíli na odpovědi počkáme. Za posledních devět let,ale došly v pořádku všechny - proto věříme, že i tyto dorazí tam, kam mají, pomohou a potěší tam, kde jsou určeny.

Děkujeme všem, kdo nám v našem snažení jakkoli pomohli.


 

Desetileté výročí

V roce 2008 jsme oslavili už 10 let své existence. A tak tento rok byl pro nás obzvlášť radostný a něčím také zvláštní.
 

Přijela nás totiž po téměř desíti letech navštívit naše rodačka a kamarádka Jana, nyní sestra Gonxche, která je od roku 1999 v řádu Misionářek lásky Matky Terezy. Poslední léta prožívala na různých místech Etiopie. Žila v městech i v těch nejmenších vesnicích, a tak nám mohla vyprávět o zvyklostech a životě tamních lidí. Poradila, co je nejvhodnější poslat do každého konkrétního místa, neboť věděla, kde je nemocnice pro dospělé, kde naopak škola pro děti a tudíž přijdou vhod třeba i bonbóny…
 

Vyprávěla nám také jeden příběh, který se stal, když jsme posílali velký balík do Addis Abeby na její jméno. Ona byla mezitím přeložena na jiné místo, do malé chudé vesničky, ale protože byl balík napsán na její jméno, putoval za ní. Popisovala nám, jak pak při vybalování balíku všem dětem i sestřičkám zářily oči údivem a měly radost z každé maličkosti, neboť do jejich vesnice ještě nikdy žádný balík nepřišel.
 

Asi se nedivíte, že jsme jeden z pěti balíků, které jsme posílali z Dobré na misie letos, poslali právě do této vesnice. A dali jsme si na něm obzvlášť záležet, aby byl pestrý a udělal radost opravdu všem!