logo DMS
Poděkování. Za měsíc listopad 2018 jsme od Vás obdrželi dárcovské SMS v hodnotě 9 182 Kč. Děkujeme Vám! ☺

Kontakt

Českobratrská 1229/13
Ostrava
702 00

IČ: 658 92 399

tel.: 739 354 269

kontakt@nfbetlem.cz

Poslední aktualizace: 7. 12. 2018

 

Život v roce 2017

Tento rok jsme k balení misijních balíků využili podzimní prázdniny a pobyt skautů na chatě na Morávce. Do balení se zapojily především děti a s nadšením pomáhaly a vyzkoušely si balení balíku od začátku až do konce.

Zvládli jsme zabalit dva balíky - jeden do Indie a druhý do Etiopie a oba došly na místo určení. Máme proto radost, že i takto můžeme pomoci lidem, kteří naši pomoc potřebují.

 

 

Život v roce 2016

Tento rok jsme stihli zabalit a odeslat jen dva balíky, vždyť jsme se scházeli pouze o prázdninách. Jeden balík směřoval do Indie, kde jsme posílali hlavně školní potřeby a potraviny, druhý balík do Etiopie. Tam jsme poslali hlavně léky.

Letos máme velkou radost z toho, že do práce se zapojily také mladší holčičky ze skautu. Misie je zaujaly a tak věříme, že v díle budou dále pokračovat.

 

 

Život v roce 2015

Protože jsou mezi našimi dobrovolníky většinou žáci a studenti, kteří během roku studují a nemají času nazbyt, scházeli jsme se k balení misijních balíků především o prázdninách. Ale věřte nebo ne, nikdy jsme toho nelitovali.

Během našich prázdninových schůzek na jaře a na podzim jsme zabalili 4 balíky a poslali je potřebným do Indie a Etiopie. A díky dopisům jsme se dozvěděli také více z jejich života. Víte například, že dívky v Indii si musí před svou svatbou ušít sárí? Pro mnohé chudé to může být problém. A tak jsme do balíku do Indie poslali také bavlnky, nitě a jehly, které jim mohou pomoci.

Myšlenku misijní pomoci jsme šířili také dále - mezi své kamarády a přátele. V rámci misijního dne jsme s kamarády ve Staré Bělé zabalili a nachystali další balík chudým lidem v Etiopii. Je pro nás radost, pomáhat tím, co sami máme a předávat dál dobré dílo. 

A děkujeme také Vám za každou Vaši podporu!

 

 

Život v roce 2014 

V tomto roce jsme díky daru Nadace Martina Romana měli k dispozici tolik peněz, jak už dlouho ne. Podařilo se nám z nich nakoupit materiál a pak zabalit a odeslat 10 balíků - z toho 5 balíků do Indie a 5 balíků do Etiopie! Na naše poměry to byl docela rekord. Sešli jsme se totiž celkem třikrát - o jarních, velkých a podzimních prázdninách.

Všech deset balíků v pořádku dorazilo na místo určení a to i přesto, že jeden balík do Indie byl natržený ve vrchní vrstvě. Díky našemu pečlivému šití a preventivnímu balení balíků do dvou vrstev nakonec jeho obsah pomohl tam, kde měl.

Hezký zážitek se nám stal na poště při odesílání balíku. Když jsme tam přinesli balík určený chudým lidem v Etiopii, trochu jsem trnula, zda váha balíku nepřekročí 25 kg. Stačí totiž 10 g navíc a pošta balík nepřijme. Pro nás to pak znamená balík rozpárat (pryč je všechna dřina a námaha s jeho zašitím), vyjmout těch pár deka navíc a zase začít s vleklým stehováním. Balík, který jsme tentokrát nesli, byl opravdu hodně velký. Sotva „žuchl“ na váhu, zatrnulo mi. 25,287 kg! Když jsem si představila, jak tu tíhu vlečeme zase zpátky do klubovny, pářeme a zase zašíváme, nebylo mi vůbec do smíchu.

"Kam to máte?", zeptala se paní u přepážky. "Do Etiopie, to je misijní balík", hlesla jsem. Touto větou jsem vyřkla svůj ortel, protože vzápětí vzala paní do ruky adresář zemí s uvedenou povolenou gramáží. „Etiopie – 25 kg“, oznámila mi paní za přepážkou. Nastalo pár vteřin ticha. Už už jsem chtěla sundat balík z váhy a otočit se směr klubovna, když tu paní řekla: "Misie, že?" "Ano, to je do misií." Jiskřička naděje... chvilka napětí... Je vidět, jak paní svádí vnitřní boj. Pak, jakoby se nic nestalo, paní nalepila průvodku a směrem ke mně prohodila: "Tak to máme 3 354 korun, prosím." Okamžitě platím a jásám! Celou cestu děkuji za tu paní na poště a její vstřícnost, která nás uchránila od vleklého párání i dalšího stehování.

Děkujeme Vám všem, kdo nám pomáháte.

 

 

Život v roce 2013

I v roce 2013 jsme mysleli na naše chudé v misiích a věřte či nevěřte, je to vždy pro nás jedno velké dobrodružství.  Dobrodružství, které začíná docela obyčejně – listováním v propagačních letácích obchodních řetězců a pátráním po dostupných slevách. Pak pokračuje úmornou frontou u pokladny supermarketu, až konečně máme všechno zboží pěkně pohromadě. Teď je potřeba všechno roztřídit, zpevnit, zvážit a anglicky popsat, u léků pak přeložit návody k použití. Takže společně třídíme, lepíme, popisujeme a někdy dlouze vzpomínáme na své základy angličtiny… Pak nastává další krok – popsané a zpevněné zboží je potřeba srovnat na deku. Možná si řeknete: „No, tak to je toho…“ Jenže ve skutečnosti nám to dá pěkně zabrat, protože srovnat nákup vážící 25 kg do úhledného útvaru, který by se dal aspoň náznakem nazvat jako kvádr nebo balík, je takřka nemožné. Ale nezoufáme. Většinou tak na třetí, čtvrtý pokus se to nakonec přece jen podaří.

Letos naše balíky obsahovaly hodně léků, protože se nám podařilo sehnat výraznou slevu na toto, v misijních oblastech tolik žádané zboží. Od našich přátel z misií dostáváme dopisy s požadavky konkrétních léků, které by jejich nemocní potřebovali. Většinou si ale nemůžeme dovolit posílat vše, co by chtěli. Díky daru Nadace Martina Romana v rámci projektu Čtení pomáhá jsme si to ale tentokrát dovolit mohli. A tak s velkou radostí zašíváme do neprodyšné vrstvy látky 10 balení velkých Dolgitů, 20 balení Calcia atd. Přidáváme také školní potřeby, potraviny i hygienické potřeby. Přes všechnu únavu je to opravdu radost a jen litujeme, že neuvidíme rozjasněné tváře těch, ke kterým balíky připutují…
V roce 2013 jsme takto zabalili celkem 6 balíků, z toho 4 byly z daru Nadace Martina Romana. Našemu malému dobrodružství jsme věnovali své jarní i podzimní prázdniny, ale nelitujeme. Radost potřebných, když takový balík dostanou, za to určitě stojí. Děkujeme proto všem našim malým čtenářům z projektu Čtení pomáhá i všem, kdo jste nás jakkoliv v naší snaze podpořili.  

 

 

Život v roce 2012

V roce 2012 jsme zabalili a poslali 5 misijních balíků. Pečlivě zabalené léky, obvazy, trvanlivé potraviny a další potřebné věci směřovaly do Indie a Etiopie, kde jsou velmi vítány. Že je to maličkost? Možná. Ale z maličkostí se skládají velké věci.

Jsme parta mladých lidí, kteří mají stejný cíl. Chtějí být nějak prospěšní a pomáhat, i když zdánlivě není jak. A tak posílají balíky. Určitě si všichni umíte představit stovky lepších aktivit na prázdniny, než téměř nekonečné šití. A přece jsme se všichni sešli a pořádně si to užili. Smáli jsme se, vykládali, prostě naplno si užívali těch chvil navzdory všemu nečekanému, co jsme také museli řešit.

Chtěli bychom proto vzkázat všem lidem, kteří si myslí, že oni pomoci nemohou: "Vždy je nějaké řešení nebo způsob! Kdo hledá, ten najde! Běžte a nehleďte na sebe, dívejte se na druhé a druzí se budou dívat na vás!"

Tomáš Havrlant, dobrovolník misijního střediska

Poohlédnutí za rokem 2011

Nedávno jsem byl svědkem jednoho paradoxu. Během toho, co jsem si na nástěnce před farním chrámem pročítal informace o situaci v Somálsku, za mými zády se odehrával rozhovor matky a jejího asi pětiletého syna. „Mamííí, já chci ještě tu žlutou!“ „Ne, Pavlíku, chtěl jsi jahodovou, tu máš a už stačí.“ „Mamííí…“ řev synka nabírá na intenzitě. „Pavlíčku, neplakej. Už jsi jednu dostal.“ „Mamííí! Já chci…“ „Podívej, dneska už jsem ti koupila nové botičky do školky, chtěl jsi kokino, máš ho, chtěl jsi zmrzlinu, dostals ji, tak teď buď hodný.“ „Mamííí…“ „Tak dobře, ale to je dneska poslední. A už nesmíš plakat.“ Za chvíli si chlapec vítězoslavně nese další kopeček zmrzliny. Vzápětí onu maminku zastavila žena s prosbou o příspěvek na nějaký dům pro postižené děti. A zatímco synáček hltal druhou porci zmrzliny, vysvětlovala maminka té paní, že v dnešní době finanční krize si tohle opravdu nemůže dovolit… A na mě z nástěnky hleděly oči somálského dítěte, které v dlani svíralo hrst rýže. 

Během loňského roku jsme celkově odeslali čtyři misijní balíky, z toho do Afriky pouze jeden. Bylo to víceméně pokusné, protože z Afriky nám ještě nikdy žádné potvrzení o přijetí odeslaného balíku nepřišlo. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, co je v Etiopii nejvíc žádané, a taky proto, že nás omezovala určená váha balíku, jsme do něj vložili z každého trochu. Kilo cukru, trochu mouky, kilo sušeného mléka, pár müsli tyčinek, trochu léků, pár nití, pár sešitů, pár tužek. Kilo, pár, trochu… Asi za tři měsíce nato přišel dopis. Tolik upřímné a srdečné vděčnosti jsem ještě nezažil. Bylo to pro mne nepochopitelné. Za to málo, které jim mohlo postačit sotva na pár dnů, tolik díků a příslibů modlitby… Nerozumím. A v závěru dopisu sestra psala: „Ze všeho nejvíce děkuji Bohu za to, že jsou ještě na zemi lidé se štědrým srdcem, kteří umí dávat i z toho mála, které jim finanční krize ponechává, protože ví, že člověk je bohatý jen tím, co dá druhým…“

A já se musel stydět. Kdyby jen ta sestra věděla, jak prožíváme tu „naši finanční krizi“… Jeden kopeček? Nebo dva? Jahodovou? Nebo citronovou? Už jsem to někde slyšel, že dnešní krize není krizí financí, ale krizí hodnot. Plně se s tímto názorem ztotožňuji a tiše doufám, že snad jednou pochopíme, že člověk je bohatý jen tím, co sám dal...

Tomáš Havrlant, dobrovolník misijního střediska
 

Děkujeme všem, kdo nám jakkoli pomáhají

  

Zprávy roku 2010

V tomto roce se nám podařilo:

  • Balení balíků. V průběhu roku jsme odeslali 6 balíků. Jeden směřoval do Etiopie, ostatních 5 do Indie.  Během roku jsme našli nové kontakty a těšíme se, že posílání balíků bude dále pokračovat.
  • Výroba dárků. Dozvěděli jsme se, že v Indii mají obrovskou radost z osobních dárků, které jim nějak připomínají náboženství - růžence,medailky, obrázky…, tak jsme se rozhodli nějaké růžence vyrobit...
  • Hledání nových cest. Od adopce na dálku jsme zatím upustili, ale dál se snažíme být vnímaví k aktuálním potřebám světa. Vytrvale sbíráme známky a dnes už i vršky z PET lahví. Objevili jsme organizaci, která pak z těchto vršků zajistí výrobu dětského hřiště pro děti z dětských domovů. Tak věříme, že to přinese radost jak dětem, tak našemu životnímu prostředí.
  • Rozrůstáme se. Přibyli další pomocníci a tak je nás zase o něco víc. Máme z toho upřímnou radost

 

Rok 2009

Práce v misijním středisku v Novém Jičíně se po několikaleté přestávce znovu rozběhla v březnu roku 2009.

S velkým elánem a chutí jsme se do díla pustili v našem místním skautském oddíle a protože peněz nebylo hned nazbyt, začali jsme sbírat aspoň známky a také informace. Brzy se přidali další otevření a ochotní lidé a počáteční otazníky, tápání a nejistotu vystřídala radost ze společného objevování možností, jak dělat svět krásnějším.

Prvních pár krůčků je za námi a na konci roku se nám podařilo zabalit a odeslat dva balíky do Indie. Momentálně čekáme na potvrzení jejich přijetí v Mumbai a nemůžeme se dočkat. Navázali jsme také kontakt s Nepálem a první českou misionářkou, která tam zprostředkovává adopci na dálku.

Postupně, krok za krokem, se učíme, jak vnášet pokoj a radost do světa - daleko i v našem okolí - prostě jak být misionářem.

©2010 NF Betlém | webdesign eLoading